Nové power metalová kapely na německé scéně rostou jako houby po dešti, jenže na rozdíl od hub jejich geneze není omezena na tři až čtyři měsíce v roce, ale svůj vrchol plodnosti zažívají celý rok, ať už je jimi hudební trh sebevíce přeplněn a scéně dominuje jakýkoliv styl. Německý power metal je věčný a nezničitelný! Jakže? Že SENCIROW už hrají pomalu deset let a vydali dvě alba? A slyšel o nich někdo? To asi bude chyba na mé straně, že se mi jejich materiál dostal do rukou až tak pozdě, nebo to bude tím, že se konečně chytili u silnějšího vydavatele. Jaký materiál se tedy skrývá za oním velkým modrým kovovým okem?

Ovšem, kvalitní. Sice zde uslyšíme stokrát použité riffy a postupy, o struktuře skladeb nemluvě, klišé každým coulem, ale kupodivu si toto album pozornost udrží. Po nezbytném intru se do uší posluchače pustí pořádná salva v podobě „Burn It Down“. Nelítostná rytmika definuje účel této hudby a to se udrží až do konce. Přímočará, ale velmi energická hudba pokračuje v další skladbě „Connection Of Evil“. Jak jste si už asi mohli všimnout, názvy skladeb i lyrika pochází od tolik oblíbeného metalového generátoru textů. Nač se zdržovat s inovacemi, tenhle postup funguje. Hlavní věc je, aby zvuková hradba nezačala skomírat a posluchač nedostal času k oddechu. To si SENCIROW uvědomují a bez zaváhání pokračují. Ani nevím, proč se k zrovna k „Perception Of Fear“ stavím tak pozitivně, když to všechno už tu stokrát bylo. Možná právě díky té nezakrývané účelovosti alba. Asi jako když Arrow vychvaluje „old school“ black metalové nahrávky vydané letos nebo vloni a vůbec mu to není blbý. Ale pozor, v „Incidious Dimensions“ dochází k umírnění, dokonce i k proměnám rytmu, navíc kytarista se ve svých sólech snaží utéct ze zajetých kolejí. Ne, nevěřím, „Keeper Of Souls“ se po dvou slokách proměňuje v baladické vybrnkávání. Aspoň je čas si zaběhnout pro lahváče, snad to skončí, než se spustí další nářez, „Wargames“. Je opět dobře, sekané riffy, kytarové parádičky akorát tak, aby nezdržovaly, vokál přiškrcený a nízko položený, přesně sedící k této hudbě. Album má navíc překvapivě kvalitní zvuk. Pánové z kapely si produkci dělali sami a očividně přesně věděli, čeho chtějí dosáhnout. Syrový, přesto velmi hutný a čistý zvuk, to nelze nepřipočítat ke kladům nahrávky.

Tohle album opravdu neztrácí náboj, těsně před závěrem ještě spustí slušnou metalovou bouři. Závěrečný výplach již beztak zcela pokroucených střev, „Dreamspace“, je důstojným zakončením alba „Perception Of Fear“. Závěrem mi už jen zbývá dodat, že CD těžko zaujme lidi, kteří od hudby čekají inovace a stylové propojení. „Perception Of Fear“ je jen pro ty, co mají rádi čistý power metal.